15.12.2013 11:35

zamčené cesty  

„Dík, že ses pro mě stavila a vzala mě, Blair. To zatracený auto už musím dát do servisu. Slibuju, že hned v pondělí ho tam odvezu, vážně,“ slíbila Elen spíš sama sobě, než kamarádce a ještě jednou si zkontrolovala bezpečnostní pás.

    „To je v pohodě, klidně tě vezmu i zítra,“ usmála se Blair a zkontrolovala silnici ve zpětném zrcátku. „Buď v klidu, Elen, jasný? Nebuď pořád tak úzkostná, nesvědčí ti to.“

    „Já vím, já vím, měla bych se trochu srovnat a... zpomalit. Jenže to nejde.“

    „Prostě si dej pár dní oddych. Není na tom nic těžkýho. Dáš si koupel, zapneš si telku a uvaříš si kafe. A bude to v pohodě.“

    „Už to není tak jednoduchý, jak to bývalo,“ povzdychla si Elen. „Přála bych si, aby na moje nervy platily stejný pravidla, jako dřív, ale...“

    „Nemluv jako stařena,“ popíchla ji Blair.

    „Ty víš, co by mě uklidnilo,“ namítla Elen.

    „Co?“ zeptala se Blair, ale ve skutečnosti jí to bylo jasné a proto hned řekla: „Zase ti ho vrátí.“ Elen na to jen zabručela. „Víš co?“ pokračovala Blair. „Uděláme si v pátek párty. Ty, já, Carly – jako dřív. Navlíkneme na sebe pyžamo, rozsypeme po stole sušenky a rozděláme si brusinkový pivo.“

    Elen se zasmála vzpomíce na jednu takovou jejich noc, kdy se Carly přepila nealkoholického piva a druhý den ráno zvracela, jako by byla skutečně opilá. „Jo, to bývalo fajn.“

    „A bude zase,“ řekla Blair. „Tenhle pátek, u tebe. Řeknu to Carly, ty vyber filmy.“

    „Dobře,“ usmála se Elen, ale bylo to spíš proto, aby nekazila radost Blair.

 

„Carly, proč seš tak protivná?“ zeptala se jí Christine a hodila mokrou utěrku do ještě mokřejšího dřezu.

    „Nejsem protivná,“ odsekla Carly. „Jsem normální.“

    Christine se zamračila a sama si nebyla jistá, jestli kvůli situaci nebo proto, aby její slzy zůstaly tam, kde mají. „Carly, já vím, že se zlobíš, ale já a táta...“

    „Nech toho, mami!“ vyhrkla Carly. „Mě je úplně jedno co ty a táta. Je mi to fuk jasný?“

    „Carly já...“

    „Jdu pryč,“ oznámila Carly, popadla tašku na stolku v chodbě a otočila se ke své mámě zády. „Nevím, kdy přijdu.“

    „Carly...!“

    Bouchly dveře, za nimiž její dcera zmizela a Christine zůstala zase sama. A její slzy přestaly být poslušné.