Svět knihy Praha 2016
Přišel květen a nastala čtenářská událost roku, knižní veletrh v Praze!
Já jsem si ho samozřejmě nemohla nechat ujít a hned zaživa, dokud ve mně dojmy a emoce ještě plápolají, přináším report :)
Pátek třináctého se mi zdál jako příhodný den pro návštěvu knižního veletrhu, ale proč, to se mě neptejte… A jak jsem dopadla? Naprosto spokojeně, se vším základním (a to je důležité slovo, protože toho, co bych potřebovala až chtěla, je mnoooohem víc), s vydrancovanou peněženkou a spoustou dojmů. Budu upřímná, o veletrhu se mi zdálo v noci předem, tak moc jsem se tam těšila. V tom snu jsem běhala od stánku ke stánku, neustále brala a zase odkládala knihy, ztrácela se a zmateně kroutila hlavou na světové strany, a chtěla jsem si koupit úplně všechno. Realita byla obdobná (takže ten sen považuju za prorocký) fakt jsem se tam svému „dvornímu nosiči úlovků“ ztrácela a co chvíli ho mírně vyděšeně hledala (ne, že by mi až tak chyběl, ale přeci jen nesl veškerou mou budoucí četbu a nakoupené tituly, takže újma v případě trvalé ztráty by byla značná).
Na veletrhu jsem byla teprve podruhé, ale na rozdíl od mé první návštěvy jsem se teď už cítila o dost víc připraveně – zahlcující množství návštěvníků už mě nezaskočilo, nastudovala jsem si mapu stánků a měla přehled, kdo kde bude, z kapsy mi čouhal seznam knih, bez kterých jsem byla rozhodnuta neodejít a taky jsem měla favority, které jsem hodlala navštívit.
Jako první (a to hlavně proto, že stánek byl hned u vstupu) mě doslova vcucla do svých útrob Euromedia (4 knihy). Potom jsem se rozeběhla k FantomPrintu, kde jsem potkala Ilku Pacovskou (úžasnou spisovatelku a autorku série Sedmý smysl), zabranou do luštění hlavolamu. Měla jsem velkou radost, že jsme tam na sebe narazily a mohly si aspoň ve spěchu prohodit pár slov a po několika měsících se zase vidět, a pak mě spolkla obrovská základna Albatrosu. Hned u vstupu byla Radka Třeštíková s morální podporou v kočárku. Podepisovala svoje bábovky a byla kolem ní pořád spousta nadšených fanoušků. Jemně jsem se procpala dovnitř a začalo moje osobní šílenství (5 knih). Navíc jsem tam uviděla DivergentCzech a to mě tak potěšilo, že jsem několik minut jenom stála u regálu a dívala se (imaginárně, pochopitelně) skrz desky a prvních pětasedmdesát stránek na svou povídku Srdcetep. Já vím, že je to jen malá povídka v souboru společně s osmi dalšími úžasnými povídkami, ale pro mě to bylo (a pořád je) ohromný. Prostě neuvěřitelný!
To bylo pravé křídlo. V tom levém bylo o poznání více stánků a základen (a knih, knih, knih, kníííh…). Tady jsem trochu ztratila hlavu, v mumraji lidí, citelném horku a minimu prostoru k pohybu (hotový ráj pro klaustrofobiky a xenofoby :D) a lítala jsem cikcak. Někde jsem byla i pětkrát, než jsem se zorientovala a dospěla rozhodnutí, kde jsem ještě nebyla a kudy bych měla jít. (2 knihy, což není kdovíjaký výkon, ale na svou obranu, bylo tam toho tolik, že jsem měla co dělat to jenom hltat očima a tak nějak všechno dostatečně vstřebat).
Víte, 11 knih, to nezní tak moc (legrační je, že loni jsem jich domů přitáhla stejný počet :D), ale na rozdíl od minule mám teď výhradně jen to, po čem už jsem dlouho pokukovala (tak fajn, tři knížky se mi tam ocitly čistě z momentálního okouzlení, ale co, že jo, no…) a fakt to byl pro mě svátek. Ohromná radost, trochu panika, kdy to přečtu, protože nerušených chvil na knihu ubývá, ale to se vyřeší samo, až se začtu ;) S odstupem pár hodin bych si sebou domů adoptovala ještě několik knih, které tak jako tak v dohledné době dokoupím (Red Queen, Nocte, Noční můry!, Nejtemnější část lesa, Neslyšno, Píseň krve,… fůů a seznam pokračuje), ale v té euforii a mánii, která mě tam popadla, sem vůbec ráda, že to tam se mnou samým nadšením neseklo. K přetížení jsem měla blízko hned několikrát :D
Všem, co aspoň malilinko rádi čtou a mají rádi knihy, krásné a papírové a měkké i tvrdé a barevné i obyčejné a malé i velké a vůbec jakékoliv hmotné (i nehmotné!), měl by na Svět knihy zavítat. Aspoň na skok. Mrknout se. Jen juknout… ;) Uchvátí vás to, to vám zaručuju. Program je víc než bohatý, neustále se tam něco děje, někdo předčítá, podepisuje,... Spolkne vás ta atmosféra, ohromí to množství knih… a i když si řeknete, že si nic neodnesete, haha! myslím, že takový člověk, co by odešel s prázdnýma rukama, je bájný, dosud nespatřený tvor. Přinejmenším dostanete ještě před vstupem do výstaviště nálož letáčků a hned za dveřmi vás obdarují edičními plány ;)