report ze srazu očima neblogera, ale autora
Ano, píšu to sice sedm měsíců po, ale jak se říká „lepší pozdě nežli nikdy“ a tak jsem tu (s mým vůbec prvním) reportem z knižního srazu konaného 19. března 2015. Článek se ale bude trochu lišit od těch, které psali ostatní účastníci, z drtivé většiny ostřílení knižní blogeři, protože tenhle pohled bude očima autora z literární soutěže, čili pozvaného hosta.
Toliko úvod.
Účast na knižním srazu (pořádaném nakladatelstvím CooBoo a Neoluxorem s předpremiérou filmu Rezistence) pro mě byla zcela premiérová a tak trochu netradiční záležitost, jelikož jsem na událost byla pozvaná coby jeden ze tří výherců literární soutěže. Do Lucerny jsem jela s nervy v batůžku na zádech a očima na vrchu hlavy. Nicméně mé obavy byly zcela zbytečné.
Kavárna byla nacpaná k prasknutí a co víc, úplně poprvé jsem byla v obklopení lidí, co jsou hotovými blázny do knih a příběhů, jako já! Organizátoři měli všechno skvěle zmáknutý, čas utíkal, jako by měl nohy a program hladce plynul, poklona. Soutěžili jsme, vyplňovali kvízy a výborně se bavili.
Veškeré soutěže se týkaly série Divergence a dole jsou knihy, o které se hrálo. (foto CooBoo)
Já jsem se samozřejmě skvěle bavila taky, tedy až do chvíle, kdy se slova ujala jedna z organizátorek se slovy, že je načase vyhlásit vítěze soutěže Váš divergentní svět. Když jsem byla jmenovitě vyzvána, abych se dostavila na volný pruh před všechny zúčastněné, trochu jsem se cítila, jako bych byla vyvolaná před tabuli a zkoušena z látky, jenž neumím.
Vyhlášení proběhlo hladce, jen jsem tam tak stála vedle Heleny Drdlové a Ilky Pacovské (které mi byly ještě v ten okamžik cizí) a tvářila se, že tam vlastně vůbec nejsem. Šéfredaktroka CooBoo se ujala vyhlašování – třetí místo získala Ilka, druhé já (Šok. Cože? Váu! Jako fakt?! Bez legrace??!!) a první Helena. Byla jsem obdarována květinou (růžovobílé, nádherné tulipány, skvělá volba!) a dárkovou taštičkou od Albatrosu (foto níže). A jak už to tak u mě bývá, ve chvíli, kdy mi byl do rukou vražen mikrofon, moje obvyklé, nervózní já mě opustilo a místo toho se ve mně probudila ta Domča, která věci zvládá a ví, co říct, i když vlastně neví, co říct.
Výherní předměty za druhé místo v literární soutěži. Kromě květin jsem byla obdarována supr-čupr sadou propisek, dárkovým poukazem na 5 knih z CooBoo (a 5 záložek, do každé jednu, to mi přišlo vtipný:)), dvěma volňásky do kina (ty už samozřejmě nejsou, padli na Hobita: Bitvu pěti armád, na fotce jsou věrnostní karty:)) a DVD Divergence.
Abych byla upřímná, od té chvíle si nic nepamatuju a možná je to i dobře. Byla jsem vyzvána, abych něco pověděla a já něco vážně pověděla, jenže vůbec nevím, co. Později jsem se dozvěděla, že jsem vyjadřovala radost a děkovala porotě, že si mou povídku přečetla a v tom smyslu jsem pokračovala v plamenném proslovu, který si nepamatuju. Terezino prohlášení, že spisovatelé jsou plaší a skoro vůbec nemluví, v mém případě z jejich pohledu zřejmě neplatilo.
Když jsem mikrofon předala Heleně, Domča, co všechno vyřídí a zařídí, mě opustila a vrátilo se moje obvyklé, zmatené já. Naštěstí jsme byly propuštěny ze záře reflektorů (tím nemyslím skutečná světla, ale bělma účastníků srazu, jenž se na nás po celou dobu soustředěně upínala) a mohly jsme si sednout. A jelikož jsem se měla šanci úplně poprvé setkat s lidmi ze stejného těsta, jako jsem já, na své poměry vcelku odvážně jsem se vydala za Ilkou, s kterou jsme se daly bez problémů do řeči a zanedlouho se k nám přidala i Helena. Řeknu vám… pááni! Vážně je skvělé popovídat si s někým, kdo vám konečně rozumní, když řeknete větná syntaxe, dějová linka nebo twist. A dokonce jsem měla možnost prohodit i pár slov s Terezou, opravdu moc milou a vstřícnou šéfredaktorkou CooBoo, z čehož jsme měla ohromnou radost (a naše komunikace pokračuje i nadále, z čehož mám radost ještě větší).
vlevo nahoře organizátorky Tereza z CooBoo a Olga z Neoluxoru / vpravo nahoře účastníci
vlevo dole skupinovka / vpravo dole výherkyně soutěže Helena, Ilka, já (vše foto CooBoo)
Následovalo skupinové foto (a že vejít se v takovém počtu do záběru nebylo ani trochu jednoduché) a hurá na předpremiéru filmu Rezistence.
Já, jelikož jsem druhý díl série Divergence od Veronicy Roth nečetla (protože jsem se prostě rozhodla podívat nejdřív na film), jsem netušila, co mě ve filmu čeká, ale jak se ukázalo, 99% zúčastněných blogerů ano a vždy, když mělo přijít něco vtipného nebo typického pro hrdiny, otřásly sálem výbuchy smíchu. Smála jsem se taky, i když jsem pořádně nevěděla čemu, ale v tak veselé atmosféře to prostě jinak nešlo.
A potom byl konec. Rozešli jsme se domů, já s plnou hlavou nových zážitků a pozvolna nastupující radosti z umístění v soutěži. Jo, a abych nezapomněla, i když už to stejně všichni víte, jedním z „překvapení“ bylo oznámení, že 9 nejlepších povídek ze soutěže (tedy 3 výherní + 6 dodatečně vybraných) vyjde na podzim knižně!
A i když tohle už s reportem vůbec nemá co dělat, cestou domů jsem navštívila Bageterii Boulevard a po celém dni nervového hladovění se pořádně nacpala ;)