Pět kulatých penízků - část druhá
PKP 2/6
„Kde jsi zase byl?“ procedil Casp, když se čirou náhodou setkal s Rattem na Naroldově náměstí. Tou dobou už žili v Moghu skoro devátým měsícem a vojenské ubytovny a každodenní výcvik se jim stal vlastním. Nosili teď výhradně vojenské uniformy a před půl rokem se z nich stali městští hlídači – první post na pomyslném žebříčku vojenské kariéry.
„Včera v hospodě mi nějakej vožrala vyrazil loktem dva zuby,“ řekl naštvaně Ratt aniž by se na Caspa podíval. „Musel jsem jít k tý bláznivý čarodějnici Kanně. Stálo mě to dvanáct zlatých, chápeš to?!“
„Sakra Ratte,“ zavrčel Casp. „Proč lezeš za někým, kdo ti dokáže rozmačkat srdce v těle s úsměvem na rtech aniž by se tě dotkl?“
„A to jsem měl jako chodit bez zubů a šišlat? Víš jak rychle by mi Dredt vymlátil i ty zbylý?“
„Hm,“ řekl na to Casp a střelil po něm pohledem. Vypadal pořád stejně – černé vlasy, bledší úzká tvář, žádné králičí uši navíc nebo prasečí kopýtko místo ruky jak se to občas stávalo. „A co tam měla novýho? Posledně jsem zaslechl, že jí chtějí pročesat krám a sebrat nebezpečný vybavení jako jsou ty její povídací kameny a tak.“
„Jo, ty tam měla. Jeden z nich celou dobu mlel: Taris tě hledá, Taris vás najde, Taris už jde... Potom ho vzala a hodila někam za závěs. Pak už jenom nadával.“
„Taris?“ otázal se Casp. „Kdo to jako má bejt?“
Ratt pokrčil rameny. „Já vim? Je to jenom šutr, věř mu, že jo,“ protočil panenky a rozkřikl se na dva kluky, kteří právě vesele házeli rajčaty po dlouhovlasém prasátku, kterého od prvního dne příchodu do Moghu potkávali téměř na každém kroku.
Dva týdny na to dostali Ratt s Caspem do rukou dopis s pečetí královského úřadu a v tu chvíli nevěděli, co si myslet.
„Dopis?“ obrátil ten kus zavoskovaného papíru v rukou Ratt. „To jako vážně?“
„Ukaž dej to sem,“ vyškubl mu ho Casp z rukou. „Co tam asi je? Něco jsme provedli? Volají nás před generála nebo co?“ Potom se náhle otočil na Ratta a obočí se mu nebezpečně skosilo. „Ty jsi něco provedl! Že ty jsi se zase někde vožral a kecal, cos neměl? Ratte přísahám jestli...“
„Ne!“ zarazil ho Ratt. „Nic jsem neprovedl, jasný,“ řekl a vzal mu dopis zase zpátky z rukou. „Radši si to přečtem, jinak tě asi zabiju, vážně.“ Rozlomil červenou pečeť a krátce se začetl. „Ou,“ vyšlo z něj jen.
„Co?“ vzal mu zase zpátky Casp a následoval zaraženě nevěřícného výrazu kamaráda. „Sakra.“
Zpráva pro Caspolda Sethu a Rattiberta Kupsu.
Tam'mis byl vypálen.
Podepsán Moghský kancléř Renet.
„Máma...“ hlesl náhle zesinalý Ratt a Casp se na to raději posadil.
Koně zaržali a dva jezdci v temně zelených pláštích seskočili ze sedel na pokraji doutnajících trosek. Rozložitá víska, kterou Ratt s Caspem znávali a ve které žili, se proměnila v ohořelou hromádku popela. Jen těžko šlo některé kostry přiřazovat k domům, statkům, hostincům či stodolám.
Z jižního kraje lesa vystoupila skupina vojáků, která zamířila přímo k nově příchozím.
„Vy budete asi ti dva, co odsud pocházej, že jo?“ zeptal se jeden z mužů, asi pětatřicetiletý velitel.
„Jo,“ polkl Ratt. „Co se tu proboha stalo?“
„Chytlo to tu. A taky kus támhle v lese,“ ukázal prstem.
Ratt zakroutil hlavou. „Jen tak?“
„No, vzhledem k tomu, že většina plamenů pořád nejde uhasit, ať na ně lijeme vodu jak chceme a k tomu hoří oranžově, asi to tu zapálil nějakej mág.“
„Čaroděj?!“ vyrazil ze sebe Casp. „Proč by to dělal?“
„To nevíme. Ale na povrchu jsou vytahaný různý kovový a pozlacený věci přímo ze země a ze všech domů, takže možná něco hledal, ale... kdo ví co chtěl a kde teď je.“
„To jako zdrhnul? Beze stopy?“
„Jo.“
„A co vesničani? Kde jsou?“
„Většina přežila a utekla do údolí za lesem, kde si zbudovali provizorní tábor. Dvě jednotky jim tam pomáhají. Zbytek vesničanů... uhořel.“
„Kdo?“
„To budeme vědět večer.“
„Skvělý,“ obrátil se Ratt zpátky k vesnici. „Pojď Caspe. Prohlídnem si to tu sami.“
Když Ratt uviděl svůj rodný dům smrštěný na očouzené kůly základů, vhrkly mu do očí slzy. „Doufám, že máma žije,“ řekl s pohledem upřeným stále na trosky, zatímco se vedle něj postavil Casp, který odněkud zase přišel. „Jestli ne, zabiju toho, kdo to udělal. Přísahám.“
Otočili se a sešli přes les do údolí, aby se přesvědčili, kdo přežil.
Gerta přivítala svého syna se slzami radosti i smutku v očích. Ratt o dvě hlavy menší ženu sevřel v obětí a sám měl potíže ovládnout své pocity. „Maminka,“ vzlykla Gerta. „Babička Urla je...“ Mrtvá, pomyslel si Ratt a sevřel matku ještě pevněji.
Casp našel svou o rok mladší sestru Illu, blonďatou a jemnou dívku jakou nebyla žádná, a v obětí ji zvedl nad zem a zatočil se s ní, s úlevou, kterou by nikdy nepřiznal nahlas. Vzápětí mu však oznámila, že jejich teta Ennem, která se o ně starala od doby, co přišli o rodiče, uhořela. „Nemáme už nikoho bráško,“ zašeptala.
Když už mohli být klidní a zároveň i truchlit, Casp odtáhl Ratta zpátky přes zničenou vesnice do lesa na druhém konci. Vybídl Ratta dát mu půlku ušmudlaného plátna a o chvíli později stáli před nijak zvláštním dubem.
„Ratte,“ pohodil si Casp s oběma částmi mapy po tom, ce se ujistil, že mince jsou tam, kde je před měsíci nechali. „Něco mi tu nehraje.“
„To teda nehraje,“ řekl rázně Ratt. „Nějakej hajzl vypálil vesnici!“
„Všimnul sis, když jsme šli do údolí, že v lese bylo vypálený přesně to místo, kde jsme našli ty tři zloděje?“ Ratt zavrtěl hlavou. „A ve vesnici jsou napříč vším do poslední pídě vypálený a vysolený dvě čáry do písmene Té,“ pokračoval..
„Nechápu.“
Casp se zatvářil zamyšleně. „Co že to říkal ten Kannin šutr, když jsi u ní byl naposledy?“
„Že někdo jde. Taris přichází nebo co, ježiš Caspe co s tím?“
„Té jako Taris...“
„Nebo Tam'mis.“
„Přemejšlej Ratte. Kouzelník, oheň, místo v lese, vesnice, zlatý věci, to T... Všechno to nějak...“
„Co?!“ vykřikl Ratt. „Caspe já nechápu co tu řešíš, když naši blízcí jsou mrví? Tohle je nevrátí!“
„Řeším tady to, že to všechno co se stalo se stalo asi kvůli těmhle pěti věcičkám!“
Ratt se zarazil a vypadal, že přemýšlí. Potom úsečně pohlédl na Caspa. „Kvůli nám?!“
Casp si povzdychl a odevzdaně pokýval hlavou. Potom plácl Ratta po rameni a zakryl mince v kmeni.
„Jak budete pokračovat dál?“ zeptal se Casp vojáka, s kterým mluvili předešlého dne, když dorazili do Tam'misu.
„Co máte na mysli?“
„Tenhle bordel tady,“ rozmáchl se Ratt, stále naštvaný tím, co se stalo.
Muž vyšší hodnosti i věku ho sjel rozhořčeným pohledem, ale nakonec to pro hrůznost celé situace nechal být. „Generál sem poslal dva vojenské mágy a jednu četu, která pomůže Tam'misanům postavit se na nohy.“
Θ Ѻ ϴ ʘ Ѳ