Takže...

- "V šatně s tlustou, bílou omítkou" - zní to zvláště... Jak si mám představit tlustou omítku? Tohle bych klidně vyškrtla, bude to bez toho znít lépe.

- "že holčička sama, na sobě měla jen šedou košili" - ta čárka tam nepatří

- "polo chladno" - nahradila bych to něčím jiným, tohle zní divně... příjemně chladno, příjemný chládek, příjemné teplo, atd. zní lépe, tohle spíše jako nějaký patvar

- "být/mít" - užíváš ta slova často, zejména při popisech - zkus si to po sobě ještě přečíst a nahradit je, či přeskládat větu, aby jich v textu nebyl nadbytek

- "bříšku chodidla" - co je to bříško chodidla? Zvolila bych lepší popis. Bříško chodidla slyším prvně... To se otočila na celé ploše chodidla, patě, nebo přenesla váhu na prsty?

- "dívka" - taktéž nadužívané slovo

- k tomu boji... Nejsem si jistá, jestli je to tím, že je večer a já jsem zdrclá z tréninku, ale ten popis mi připadá... Takový trochu nezáživný. Dlouhý. Už po pár větách jsem se v tom začala lehce ztrácet, natož abych si to dokázala představit. Což není moc dobré, když je boj tím hlavním v povídce. Problémem je, že je těžké popsat jej čtivě. Možná za to můžou i dlouhé věty - chtělo by to použít zkracování, gradaci textu.

- "Její věty bývaly zvláštně poskládané a někdy volila velmi zvláštní slova." - zvláštně, zvláští

- "Armata sklonila svou skoro holou lebku a Mistr Peregrin tu svou.Boj skončil – nerozhodně." - Chybějící mezera.

___________________________________________

Co se týče povídky samotné... Sama to píšeš. Velký příběh v tom nehledejte, což je chytré, protože velký příběh to není, pointa téměř žádná, jen samé otázky... Souhlasím s tím, že je to "scéna". Což je škoda. Píšeš dobře, rozhodně natolik, abych to přelouskala a donutila se napsat komentář.
Takže psát, psát, psát.