O čem že to PODZIMNÍ LISTÍ vlastně je?
aktualizace "o čem že to podzimní listí vlastně je?" (18.09.2016)
Zastavuju na cestě a dívám se na řadu stromů. Jsou košaté a nažloutlé a pod nimi se už líně povaluje hrstka listí.
Připadám si stejně.
Já jsem strom a listí jsou moje skutky. S každým dalším špatným rozhodnutím spadne jeden dolů a ve chvíli, kdy se od větve oddělí ten poslední, padnu taky.
Nad touhle úvahou se trochu zamračím, ale v podstatě se mi zdá, že jsem to vystihl přesně.
Příběh vypráví dva hlavní hrdinové Maud a Eric společně. Číst o jejich životech budete v ich-formě v přítomném čase (pro mě to byla a vlastně tak trochu pořád je novinka), což ale (jak se nebojím sama prohlásit) dodává ději na reálnosti a atmosféře. Když už jsme u té atmosféry, nevím, jestli bych to neměla nazvat spíš novelou, protože tenhle příběh začíná (jak už sám název napovídá) v říjnu a větší (skoro celá) jeho část se odehrává na podzim (ale na opravdovou zimu ke konci taky dojde).
Podzimní Listí (jak se budu opakovat) je o podzimu. Ale není to jen o červené, zelené, žluté a hnědé na větvích, blátě pod nohama, čepicích na hlavách a dlaních v ustřižených rukavicích bez prstů. Je to o vztazích, o složitých rodinných situacích, o tom, jak se vyrovnat s čerstvě nabytou dospělostí a překážkami s tím spojených a touhou někam a k němu patřit tak velkou, až se to zdá jen jako sen.
Jo a taky to je o starých pohanských mýtech a tradicích. A o slavnostech. Podzimních slavnostech.
Zdroj obrázku nahoře