VIII. Denis
Je mi sedmnáct. Oh, ano, gratulujte mi. Nestává se moc často, aby se někdo, kdo se na ulici narodí a od samotnýho dětství je odkázanej sám na sebe, dožije tak vysokýho věku.
V tom ohnilým, plesnivým sklepě jsme žili přes dva roky. Během tý doby se...
VII. Marga
Celejch dlouhejch osm měsíců mi bratři Hallemnovi nedovolovali vystrčit nos z domu bez doprovodu alespoň jednoho z nich. A proč to všechno? Slyšela jsem jenom pořád samý bláboly a bláboly a bláboly. Ani Liana mi nic nepovídala. A Marvan? Ten byl v jednom kuse v tahu. Vážně,...
VI. Denis
Věřte tomu nebo ne, aly ty deky mi nikdo nešloh'. Věřte nebo ne, ale já tam nezdech. A věřte tomu nebo ne, Oliver mě našel. Zase. Nechápu, ale rozhodně si nestěžuju. Tejden jsem potom jenom ležel a hekal, přestože my pořád nejde do hlavy, jak mě mohli tak dostat, když se mě...
V. Zachariáš
Blížilo se jaro. Táta byl nevrlej jako vždycky, když slejzá sníh a odhrnuje bláto. Vadí mu, když si umaže chlupy a potom to rozťape po domě a máma to trpělivě uklízí. Máma byla jediná, kdo nevyužíval kletby. Když nemusela, tak stála na dvou a uhlazovala si bílou sukni....
IV. Denis
Všechno šlo jako po másle. Gastona někdo rozsekal, já si vzal zpátky svoje prachy a navíc i všechny jeho. Bylo jich tolik, že jsem je nepobral najednou. Musel jsem se vracet. Potom jsem popadl Karlu a Olivera a zdrhli jsme pryč. Bál jsem se ježatejch. Gaston je neobvykle zajímal,...
III. Karla
Seděla jsem ve sklepě na navlhlý matraci a čekala na brášku. Před půl rokem Denis přiběhl celý uřícený s výrazem, kterej jsem u něj nikdy předtím neviděla. Přiběhl a s Oliverem nás odtáhl daleko. Hodně daleko na druhý konec Průrvy. Hodně daleko od místa, kde jsme se potloukali....
II. Marga
Měla jsem štěstí. Fakt, fakt štěstí. Stála jsem v nepříjemným dusnu a věšela potrhaný trika a kalhoty na chatrnej špagát a měla jsem se líp, než devedesát procent obyvatel – nebo líp řečeno přežívajících koster – Průrvy.
Narodila jsem se mimo tohle hnusný...
I. Denis
Bylo to drsný. Chtěli jste se projít po ulici a podél zdí jste viděli ležet děti ksichtem v hlíně. Nikdo se u nich nezastavil. Ani u mě se nikdo nezastavil, když mě Gaston, ten vytáhlej hajzlík, zmlátil do bezvědomí. Ukradl mi všechny prachy co jsem měl a to bylo zlý. Zatraceně zlý....
Upozornění!
Přiznám se, že jsem opravdu dlouho váhala, jestli s touhle povídkou vyjít ven nebo ne. Popravdě si nejsem tak úplně jistá, jak ji definovat: je to fantasy, s prvky "násilí" (to je asi trochu silné slovo, ale raději upozorním dopředu) a vyskytují se tam možná víc než často...