VI. Denis
VI. Denis
Věřte tomu nebo ne, aly ty deky mi nikdo nešloh'. Věřte nebo ne, ale já tam nezdech. A věřte tomu nebo ne, Oliver mě našel. Zase. Nechápu, ale rozhodně si nestěžuju. Tejden jsem potom jenom ležel a hekal, přestože my pořád nejde do hlavy, jak mě mohli tak dostat, když se mě snažil zkamarádit s železnou tyčí několikrát. A teda rozhodně mě nešetřil.
Dostal jsem se z toho. Vždycky se dostanu z nějaký sračky ven. Jen si někdy říkám, jestli nemám náhodou nějakej limit. Jestli jednou nedostanu přes držku a nesestoupí – no, nevim kdo by tak asi mohl sestoupit, protože kdyby tam někdo byl, asi by s timhle bordelem už něco udělal – a řekne: „Život vyčerpán.“ Jenže to už je dlouho a já jsem z toho venku. Ty typany jsem už nepotkal – naštěstí!
Za chvilku to bude rok, co jsme zdrhli i s Gastyho vejdělkem na druhej konec Průrvy a zabydleli se ve sklepě. Řek bych, že situace se celkem uklidnila a my mohli dál žít jako Ulicáci, co nemigrujou, nemyjou se a kradou. Ale takhle to bylo vždycky.